Manuka Health manuka med MGO 30+ 500 g

Manuka Health med MGO 30+ 500 g

Novozélandský med z keře Manuka v malé sklenici.

Manuka  med

Vyznačuje se nejmenším obsahem methylglyoxalu - složky přirozeně se vyskytující pouze v některých medech.

Doporučené dávkování:
- pro zdravotní účely: 1-2 lžičky 3 krát denně před jídlem.

Unikátní novozélandský Med Manuka MGO® je ve světě jediným 100% přírodním potravinářským výrobkem, který obsahuje nutričně významné množství methylglyoxalu – od 30 do 800 mg/kg.

Manuka  med

MED MANUKA OD ZÁKLADU

Med Manuka MGO® je prvním na trhu medem manuka (odroku 2008) obsahujícím zaručené množství přirozeně se vyskytujícího methylglyoxalu (MGO) - složky odpovědné za své jedinečné, bioaktivní vlastnosti.

Původ a vznik medu manuka

Originální med manuka vzniká z nektaru keřů manuka (lat. Leptospermum scoparium) rostoucích v čisté, nedotčené oblasti Nového Zélandu. Keře Manuka lze nalézt v jiných regionech světa, např. v Austrálii. Vzhledem k tomu, že na Novém Zélandu rostou také jiné medonosné rostliny jako kanuka (Kunzea ericoides), zelený čaj (Camellia sinensis) nebo tantoon (Leptospermum poligalifolium), získání jednodruhového medu je velmi obtížné.

Leptospermum scoparium je keřem běžně se vyskytujícím na obou ostrovech s unikátním genomem – nezměněným pod vlivem druhů dovezených na Nový Zéland spolu s Maory a evropskými osadníky. Vzhledem k zeměpisné poloze Nového Zélandu vrchol kvetení květů manuka připadá na období od listopadu do ledna. Včely sbírající nektar z divokých keřů manuka vytvářejí jedinečný med odlišný od jiných medů díky vysokému obsahu účinné látky - methyloglyoxalu, který je rozhodující pro své jedinečné vlastnosti.

Manuka  med

Na tomto místě je třeba zmínit, že med manuka produkovány včelami dovezenými ze starého kontinentu, v prvních desetiletích po příchodu Evropanů (na počátku 19. století) nepřitahoval pozornost z důvodu své specifické chutě. Teprve v 30. letech minulého století, kdy bylo zpozorováno, že dobytek spásající lidmi odmítaný med není nemocný, začala se mu věnovat pozornost.

Nový Zéland je stát v jihozápadní části Tichého oceánu. Tvoří ho dva velké ostrovy, Severní a Jižní, a další menší ostrůvky. Nachází se přibližně 1600 km od jihovýchodního pobřeží Austrálie.

V dávné minulosti Nový Zéland byl součástí velkého kontinentu zvaného Gondwanda, který také zahrnoval současné oblasti Austrálie, Antarktidy, Jižní Afriky a Indie. Geologické pohyby zapříčinily, že zhruba před 70 miliony let se Nový Zéland osamostatnil. Proto vývoj rostlin a zvířat probíhal jinak než v jiných regionech světa.

V současnosti na Novém Zélandu existuje mnoho druhů rostlin a živočichů, které se nevyskytují v jiných částech světa. Z asi 2000 druhů cévnatých rostlin vyskytujících se na ostrovech, endemické druhy (druhy vyskytující se pouze v malé oblasti) jsou zastoupeny až z 80%, včetně všech jehličnanů. Mezi charakteristické zástupce endemických zvířat patří pták kiwi (symbol země Nový Zéland), papoušci kea a kakapo a plaz hatérie. Pouze na Novém Zélandu se vyskytuje velký hmyz z řádu rovnokřídlých.

Pravděpodobně do konce 13. století oblasti Nového Zélandu byly neobývané lidí a jinými savci. První osadníci, kteří přišli na ostrovy, byli členové polynéských kmenů Maori a s nimi druhy krys, myší a dalších hlodavců, kteří postrádali přirozené nepřátelé a začali nezvratně měnit původní ekosystém Nového Zélandu. Největší změny nastaly s příchodem britského kapitána jménem James Cook v roce 1769 a zahájením kolonizace Nového Zélandu Evropany.

Protože mnoho rostlinných a živočišných druhů je ohroženo vyhynutím, existuje řada vládních opatření na ochranu toho nejcennějšího. Do boje za ohrožené druhy byl povolán DOC (Department Of Conservation), ústřední vládní organizace odpovědná za ochranu přírodního dědictví. Její součásti je jednotka pohraniční stráže - Biosecurity Act, která omezuje dovoz nových zvířat na ostrovy, rostlin nebo semen. Například v mezinárodním příletovém terminálu je kontrolován stav obuvi, turistické vybavení, zásoby a všechno, co by mohlo potenciálně narušit vodní a pozemní ekosystém Nového Zélandu. Kontaminované předměty jsou důkladně čištěné, dezinfikované a případné nečistoty jsou odstraněny.

Jsou známy zprávy svědčící, že o jedinečných vlastnostech keře Leptospermum scoparium bylo známo na dlouhou dobu před výrobou prvního sudu medu manuka.

Manuka  med

Manuka (lat. Leptospermum scoparium) je druh keřů nebo malých stromů typických pro východní pobřeží obou ostrovů Nového Zélandu a jihovýchodní Austrálie. Jméno Manuka pochází z jazyka Maori (mānuka) a používá se hlavně na Novém Zélandu. Australané častěji používají pojem čajový strom, jenž vznikl za přispění kapitána Cooka pijícího odvar listů Leptospermum scoparium.

Keře manuka se můžou fyziologicky lišit, ale pro druh mají řadu společných rysů. Obvykle dosahují výšky 2 až 5 m, ale vyskytují se i stromy dorůstající výšky 15 metrů. Rostlina Manuka je stálezeleným keřem s bohatým větvením. Charakteristické malé listy (délka a 7-20 mm, šířka 2-6mm) jsou drsné a ukončené špičkou. Pětičetné, připomínající hvězdy, bílé květy jsou obvykle lehce růžové a dosahují průměru 8-15mm (někdy až do 25 mm). Kůra stromu má hnědé odstíny a snadno se loupe. Manuka se snadno rozmnožuje, je odolná vůči obtížným půdním podmínkám a působení silného větru. Roste jak na úbočích hor, tak v údolích, v mokřadech a území ohrožených suchem. Snáší silnou kyselost půdy. Leptospermum scoparium kvete jednou za rok během letní sezóny na dobu zhruba 4 týdnů.